Patos je výraz označující emocionální působivost projevu, uměleckého díla nebo situace. Vyjadřuje silné city, které mají posluchače nebo diváka dojmout, nadchnout či strhnout. Používá se v rétorice, literatuře i umění jako prostředek k vyvolání empatie a zaujetí.

Na rozdíl od logosu (rozumového přesvědčování) a etha (věrohodnosti mluvčího) se patos zaměřuje na pocity publika. Pomáhá vyvolat účast, soucit nebo hrdost a tím posílit účinek sdělení. Správně užitý patos umocňuje sílu slov, avšak přehnaný může působit neupřímně.

📚 Hlavní podoby patosu:
🎭 Emotivní jazyk : výběr slov vyvolávajících soucit nebo obdiv.
🎶 Intonace a rytmus : způsob, jakým je řeč nebo text přednesen.
🖼️ Symbolika a obrazy : využití metafor či dramatických scén k podnícení emocí.

V praxi se patos používá například v politických projevech, reklamách či filmových scénách, kde má diváka přesvědčit nebo dojmout. Typickým příkladem je závěrečná řeč hrdiny, která vzbudí nadšení davu.

Patos je jako plamen řeči – dává slovům teplo, které dokáže roztavit i chlad logiky.